Doga moje všechno :-)
Smutné rozloučení
V popředí před štěňaty leží zlatá nejen barvou, ale i povahou Haky Bohemica Hastav, kterou musel zvěrolékař v červenci uspat. Bylo to těžké rozhodnutí, které pronásleduje každého chovatele a stojí před každým, kdo si pořídí živého tvora. Haky byla můj stín, na zahradě, u ovcí, na procházce, o to horší bylo se rozhodnout. Zvěrolékař ji diagnostikoval tuhé tvary ve střevech a játrech, zvýšenou citlivost. Rozhodla jsem se, že to bude vše dál bez mučení s léčbou a nějakými zákroky, s ohledem na věk 8 a půl roku. Dokud ji chutnala potrava a mohla chodit, běžné prášky na bolest dostávala stejné jako lidé, když byly bolesti viditelné… jednoho dne to prostě přišlo, nekontrolovaná motorika, zvracení, křeče, apatie. Se slzami v očích jsem volala veterináře. Haky usnula s hlavou v mých dlaních. Často zajdu do míst na mojí louce, kde spí ve stínu vzrostých olší. Na věrného přítele nezapomente…
Chovná stanice Německých dog
… před lety jsem se věnovala sportu a běhala jsem. Absolvovala jsem tříkilometrový okruh a pochopitelně se mnou běžela i moje doga. Zpočátku jedna a později jsem měla dvě. Občas jsme na okruhu někoho potkala, ale chodec byl vždy stranou zájmu psů. Obě feny stačily proběhnou daleko delší trať, krátily si zatáčky a naopak někdy mě dobíhaly. Jednou jsem ale potkala na trati opilce. Byl silně mimo a jak jsem se k němu blížila začal roztahovat ruce, že mě chytí a nesrozumitelně vykřikoval. Cesta byla lemovaná roštím a bylo komplikované se mu vyhnout. Kde se vzaly , tu se vzaly ve vteřině u mě byly moje dogy Cita a Anita. Cita zůstala u mě a štěkala, naopak Anita proti němu vyrazila a v ryhlém běhu obíhala kolem něho a štěkala. Muž, naprosto neschopný pohybu se po Anitě ohnal, neudržel rovnováhu a padl na zem. Přemohla jsem se a pomohla mu vstát. Pochopila jsem, co znamená, když se řekne že „rázem vystřízlivěl „ a odešel. Druhý den jsem ho potkala na ulici,omlouval se, že nás „vyděsil“....
Chovná stanice Německých dog
..... není spolehlivějšího účinku proti stressu z práce či života, než procházka se psem. Váš pes vás přivítá, šťastný, že Vás vidí a je mu jedno, jestli je ráno, či půlnoc. Strká Vám čenich do dlaní a chce hladit, potěšený, že jste přišli a jste u něho. Někdy by se lidé mohli zamyslet, zda umí dát svou přízeń a potěšení vůbec najevo. A procházka se psem, Nejen prospěje Vašemu zdraví, že se musíte pohybovat na čerstvém vzduchu, ale pes Vám ukáže, jak krásně se běhá v trávě, jak se to tam parádně válí a taky si s Vámi zahraje na honěnou.... prostě ukáže Vám, že ze života máte mít radost.....a doga ji má už proto, že je s Vámi....
Chovná stanice Německých dog
...... doga je velký pomocník pro práci..... zejména v zimních měsících chodím do stáje, když se rodí jehňata. Dávám pozor na to, abych zbytečně při prodoru nepřišla o jehně. Někdy se sotva narozený neposeda na rozviklaných nejistých nožičkách zatoulá k jiné ovci. Některé ovce mají silný mateřský pud a i když samy nemají jehně a jsou v očekávání, odpovídají na zvuky narozeného jehněte.... Často, když dorazíme v noci a ve sněhu dostáje si dogy lehnou blízko narozených jehňat a čekáme, až se jehňata prvně napijí od své matky mleziva, které jim dá velkou sílu. Za pár hodi po požití tohoto zázračného napoje se z nejistých jehňat stanou skotačící neposedové. V praxi to ale vypadá tak, že se ve sněhu, v zimě a v noci doplahočím do stáje. Jehňata se většinou narodí bez pomoci, ale pro jistotu čekám, až se prvně napijí. Já klečím ve slámě , svítím baterkou a koukám, zda už se jehně trefilo a uchopilo tlamičkou struk a pije mléko od matky. Najednou mě napadlo pootočit hlavu. Obě feny jak „zvědavé babky“ měly hlavy ve stejné výši nad zemí a sledovaly, to co já. Až mě to rozesmálo, jak tam ve dvě ráno čučíme, až se sotva narozený tvoreček napije mléka od své mamky. Příchod na svět ve dvě ráno při mínus deseti stupních pod nulou, dá zabrat všem…